Report z Massive Attack od Katky

Ahoj Teslo!
Po Praze bylo na místech veřejného osvětlení rozmístěno velké množství žluto-černých plakátů, s nápisem „Massive Attack 21. 6. 2010“. Nic víc, nic míň. Až po bližším zkoumání jsem zjistila, že se koná v Tesla aréně. Prostor, kde jsem před X lety zažila nějakou tu taneční párty, ale koncert ještě rozhodně ne. Dobře si však pamatuji, že toto místo neoplývá zrovna novotou, a tak se možná mohlo najít pár takových, kterým se znelíbilo natolik, že se rozhodli tento koncert vynechat. Ale soudě podle dlouhé fronty, která se před vchodem a pod nadpisem stání/sezení vytvořila, takových jedinců moc nebylo. Nicméně netrvalo dlouho než jsme se přes kontrolu sekuriťáků a turniketů dostali dovnitř. Organizace zkrátka zvládnutá na jedničku. S frontami na pití to ale už bylo poněkud horší a žízeň byla veliká…



Martino, tobě to dneska ale sluší!
A tak jsme vystáli frontu na pití a než jsme našli nějaké to pěkné místo, na již víc jak z poloviny zaplněné ploše, půlka kelímku už byla pryč. Ale pro další se už nehrneme, a snažíme si vychutnat sólový projekt Martiny Topley-Bird. Ta před námi sedí v černo-stříbrných šatech bez ramínek, vyčesaných vlasech a červených „brýlích“ lemovaných zlatými obroučky. Ale jen pomyslných, protože tak nějak vypadalo její extravagantní líčení. Sedí za stolkem a střídá nástroje jako na běžícím pásu. Klávesy, tamburína, kytara a k tomu ještě stíhá ovládat svůj mac? Každopádně měla zajímavý a neotřelý projev, který mě ale zase tolik neuchvátil. Hlavním důvodem je ale fakt, že jsem postřehla až moc rozjuchaných skladeb, jejichž velkým příznivcem nebývám. A jestli jsem si všimla, jaký má tato dáma krásný hlas? Zatím ještě ne!



Tak v devět?
Zbývalo asi deset minut do deváté, probíhala úprava pódia a kolem mne se ozývaly hlasy, které ohlašovaly nástup „massivů“ v celou. Ne ne, chlapci na sebe nechali čekat až do půli té další. Ale hudba rozhodně neutichla. K zábavě a tanci se z reproduktorů linul zvuk starších skladeb, jejichž melodie jsem poznala, ale samotné autory už ne. Moc zábavné ale nebyly, a tak jste mohli buď jen tak postávat a koukat na hodinky, klábosit s kamarády, anebo nadávat těm, co vás předběhli. To naštěstí nebyl náš případ, a tak jsme poklidně postávali. Až do doby, než nastoupily tyto dlouho očekávané trip-hopové hvězdy na podium. A rozhodně nás jako první nezatáhli do „Heligolandu“. To až poté, co zazněla starší věc United Snakes, se Martina podruhé objevila na scéně, aby svou přítomností a zpěvem doplnila skladbu Babel z posledního alba Heligoland. A pak zase jedna retrospektivní s názvem Risingson, při které se nám konečně představili oba zakladatelé bandu: Robert Del Naja a Grant Marshall (Daddy G). Tomu, že se oba dva blíží k věku padesáti let, se nechce ani věřit! Ani jeden z nich na to nevypadá, ba naopak. Jejich projev mě uchvátil nejvíc. A to i v dalších skladbách, v nichž účinkovali.



Kolik stojí kabelka značky Ginza Tanaka?
Girl I Love You doplnil svým vokálem Horace Andy. A za jeho zády se na obrovské LEDce děly velké věci. Věděli jste třeba, kolik galonů ropy za den vyteče do Mexického zálivu? Možná že jste si to zrovna ten den přečetli v novinách, ale co třeba kolik stojí kabelka značky Ginza Tanaka? Samozřejmě, že si to každý může vyhledat na internetu, ale to prostě není takové, jako když vám k sadě takových informací hraje tak skvělá hudba! Psyche, to byla další ze skladeb, které doplnila Martina Topley-Bird. A až při téhle jsem si uvědomila, jak nádherný hlas má. A dokázala to i při Teardrop, která byla tak famózní, že se celá aréna otřásala v základech! A já čekala, kdy přijde ta chvíle a spadne mi celý strop na hlavu. A nespadl. Ani při následující Mezzanine, ani při silně kytarové Angel. Když jsem uslyšela její první tóny, jásala jsem. Ještě na střední jsem tuhle věc slyšela ve filmu Stay a nemohla jsem se dohledat jejího autora. A když se mi to konečně podařilo a já konečně objevila Massive Attack, přála jsem si ji slyšet naživo. A teď ta chvíle přicházela. Rozjížděl se zvuk kytary a zvuk bicích. „You´re my angel, Come from way above, To bring me love…“, zpíval Horace Andy. Přišlo mi, že mu hlas chvílemi sjel tam, kam neměl, ale přesto jsem z téhle skladby měla zážitek. A z další Safe From Harm s Deborah Miller taktéž! Už jsem si přála snad jenom Intertia Creeps…



Marešová s milencem v Chorvatsku!
A přišlo mi neskutečné, že jakmile jsem na to přání pomyslela, hned se mi splnilo! Začínala nenápadně, tak jako na albu Mezzanine, ale za pár vteřin přišel ten výrazný rytmus. A skvělý hlas Roberta Del Naji. Jaké informace nám tentokrát přinášela LED obrazovka? Tak třeba že „Sklenaříková (38) ulovila Alaina Delona.“ „Kyklop z Maxim turbulence zhubl a zase nabral.“ A najednou ze scény všichni jako na jeden povel zmizeli. Ale početné publikum se nedalo a tleskalo, pískalo, ječelo hodných pár minut. A dočkalo se hned několika přídavků. Splitting The Atom, které se účastnila skoro celá parta. Bubeník, kytarista, Martina, Horace Andy, Robert i Daddy G. Další Unifinished Sympathy proběhla s doprovodem Deborah Miller. Už odbíjela jedenáctá večerní a za tónů Atlas Air jsem čekala konec. Ale pánové ještě přetáhli, a to už patnáctiletou skladbou Karmacoma!



Ale my ještě nekončíme!
Koncert na Výstavišti už sice skončil, ale večer ještě rozhodně ne. Na programu byla přece ještě oficiální afterparty v Roxy! Kolik lidí tam vyrazilo jen tak, protože je pondělí? A kolik lidí tam vyrazilo po koncertě Massive Attack? Já nevim. Zkoumání toho, kdo má na ruce žlutý pásek, a kdo ne, mě přestalo bavit hodně brzo. Bohužel nás stejně brzo opustila taneční nálada, ačkoli za pultem zrovna stála legenda naší elektronické scény dj Tráva, a tak nastal čas pondělní večer odpískat. Ale nešlo to tak snadno, jak jsme si mysleli. V tramvaji na nás čekala ještě jedna neoficiální akce, o kterou se postarali dva chlapci s harmonikami a ještě jejich pár dobře naladěných kamarádů, kteří nám zapěli „Vysoký jalovec“ a ještě nějakou skvělou hitovku o rumu. Pondělní večer byl rozhodně víc akční než bych čekala. A stejně tak o něco víc masivní než obvykle :)

Foto: mhd@techno.cz